Jak je zajímavé se na cestách rozdělit III.

Bali

Byli jsme zvědaví jak na nás zapůsobí zalidněné civilizované Bali po naši výpravě skoro do pravěku na Papui. První dojem byl prima. Přestože tu člověk má pocit, že téměř nevyjede z města tak to tu působí mile a kreativně. Vlastní chrámeček pro obětiny u každého domu, krásné zahrady a zdobené domky. Místo překypuje tvořivostí, ačkoliv po důkladnějším pohledu dost unifikovanou. Nazdobené sochy a portály tu odlévají z jemného sopečného tufu do šablon, tak je to mnohdy jak přes kopírák. Bali tepe svým životem, který je svou životaschopností a spiritualitou výrazně odlišný od jiných častí Indonésie. Proto také přitahuje pozornost turistů více než jiná místa, která se rozvíjí pod taktovkou muslimského myšlení. Je zajímavé, že křesťanské oblasti mají také rozeznatelně jinou atmosféru. Misionářům se podařilo oslovit okrajové části této gigantické ostrovní země. Navíc má křesťanství lepší vztah k přírodě, což se lépe doplňovalo s animismem mnohých kmenů. Indonésie je stále největší muslimskou zemi na světě s 230 miliony obyvatel. Její rozloha je jako oblast z Lisabonu do Kábulu. A jedině na Bali se usadil hinduismus, který zde nabyl specifických rysů.

Naše první cesta vedla do Ubudu a honem na vysněnou pizzu. Po týdnu jednoduché stravy jsme se taky hnedle parádně přejedli i menší porcí. S nacpanými bříšky jsme se pak ponořili do turistických lákadel Ubudu. Obchůdky, masáže, pivo, pizza, kavárny s luxusními kafíčky a zákusečky… O tom se nám před týdnem ani nesnilo… nebo spíš snilo:) Bali funguje dokonale. Hotelový personál zajistí co vám na očích uvidí, pronájem motorky, výlet kamkoliv si usmyslíte, kurz čehokoliv chcete, jízdenku kamkoliv potřebujete. Tady opravdu nemusíte být zkušený cestovatel. Bydlení je tu docela laciné, ale zbytek rozhodně utratíte za všechna ostatní lákadla. Snídaně u bazénu, paní roznášející obětiny bohům a zapalující vonné tyčinky, tropická zahrada, občasné návštěvy opičích gangů, příjemná atmosféra… Vše je krásné, ale ve srovnání s Papuou tak nějak instantní.

Rodinné rozdělení

Tenhle model dovolené není nic pro Tomáše a tak se definitivně rozhodujeme pro rozdělení naší výpravy. Konečně se naplní prapůvodní plán této cesty – vydat se na chlapskou výpravu – jen otec a syn. Plán se ale pak zvrhl v rodinnou výpravu, protože hlavně já jsem potřebovala trochu jiného větru do plachet. David vloni prošel přechodovým rituálem ukončení dětství a toto mělo být jeho významným vyvrcholením. Je rozhodnuto. Tomáš s Davidem pojedou malou lodí na Komodo a já s Lukášem si najdeme nějaké hezké místo u moře a tam strávíme poslední týden naší cesty v kreativním rozpoložení. I mně se to náramně zamlouvá.

Nemám problém cestovat sama. Těším se na to, jak si zbytek cesty s Lukášem užijeme po svém. Uvědomuji si, jak je těžké ladit dohromady celou rodinu. Podstatně jednodušší je ladit se jen jeden na druhého nebo sám na sebe.

Odjíždím s Lukym na ostrůvek Lembongan. Vše jde docela jednoduše. I když nemáme rezervovaný hotýlek, tak brzy jeden příjemný nacházíme. Bazén, dobrá restaurace s výhledem na západy slunce, čistá pláž… Po dni válení se u bazénu se skicákem zjišťuji, že tenhle typ dovolené není pro mne a na další den zajišťuji výlet.

Hned ráno vyrážíme šnorchlovat s mantami a na okružní plavbu kolem ostrova v malém člunu. Moje druhé setkání s mantami je velmi pozoruhodné. Tihle třímetroví obři se vůbec nebojí, míjejí nás v těsné blízkosti. Vypadá to, jako by je bavilo jezdit slalom mezi šnorchlisty. Jednu chvíli se dokonce stane, že dvě manty začnou kroužit v malých kruzích obklopeni naší skupinou potácející se na hladině. Je to jak taneční představení. Škoda, že vědci ještě neví moc o jejich sociálním chování. Je totiž opravdu zajímavé, že přestože žerou jen plankton tak mají mozek větší než lecjaký predátor. Pro Lukáše je to velký zážitek plavat na velké hloubce a s takovými obry. Opět prolamuje hranice svého strachu a hrůza se mění v nadšení.

S Lukášem podnikáme ještě výpravu na motorce po ostrově. Sama si na to netroufám a tak nám svůj čas a motorku propůjčuje recepční z hotelu. Jedeme v indonéském stylu – tři na skútru. Tady hranice svého strachu a obav prolamujeme oba. Nejezdí se tu rychle, ani tu nejezdí auta, ale cesty jsou tu samá díra. Po chvíli se ale obavy mění v radost a pořádně si to užíváme. I zde na Lembonganu zas nacházíme tu pravou ušmudlanou rurální Indonésii, promíchanou s turistickou načančaností.

Výprava na Komodo

O Davidovi a Tomášovi vím jen, že v pořádku odjeli, ale tři dny jsou jejich telefony nedostupné. Vnímám, jak se lehce mohu zamotat do strachujících se katastrofických domněnek. Žádné zprávy – dobré zprávy. Je ale jasné, že u pobřeží Sumbavy nebude signál a na lodi si mobil nedobijí. Uslyším o nich, až dorazí do Labuan Baja na Floresu. Tenhle pětidenní výlet z Lomboku na Flores se spaním na lodi znám. Byl to pro mne velký zážitek, i když ne úplně pohodlný. Jeli jsme ho s Tomášem na naší tříměsíční svatební výpravě před 13 lety. Tehdy jsme spali na spodní palubě a občas nás v noci probudil šplouchanec vlny valící se přes palubu. Houpalo to tehdy tak, že zvracel i kapitán.

Koneckonců i tady se zrodila myšlenka, že až jednou budeme mít děti, tak je na podobnou výpravu vezmeme. Inspiroval mě k ní asi 13 letý kluk, který tu cestoval s rodiči. Pamatuji si jako by to bylo včera, jak vystupuje z lodi na Komodu a mne právě napadá tato myšlenka. Dejavu se pravě teď naplňuje. Pro Davida byla cesta lodí s tátou a velmi různorodou skupinou cestovatelů výživnou životní zkušeností. Opravdu ho to v dospívání velmi posunulo a je to znát. Je neuvěřitelné, jak za posledních pár měsíců dospěl. (Více o přechodovém rituálu najdete v článku „Den ukončení dětství aneb jak se vyhnout spratkovatému dospívání chlapců“

Konec výletu se blíží a tak se s Lukášem přesouváme do hotýlku poblíž letiště. David s Tomášem přilétají z Floresu a poslední večer jedeme společně na pobřeží rozloučit se s mořem. Konec zvonec a hurá domů!

A co nečekaného nám cesta po Indonésii přinesla?

Mně hromadu nápadů, například téma inspiračních praporků, skici k novým obrázkům a nové hře. Na cestě jsme potkali mnoho zajímavých lidí s inspirativními příběhy. Hlavně do Raja Ampatu míří pozoruhodní lidé. Každý příběh je inspirativní.

Tomáš konečně dosáhl vysněné kvality podmořských fotek. Intenzivní spolubytí na cestě nám poskytlo zajímavé pohledy na nás samotné.

A kluci? Nepochybuji, že vidět svět z druhé strany jim přinese spousty nepopsatelných, do života důležitých vhledů, které se hned neprojeví, ale budou je celý život ovlivňovat. Mám zato, že aby člověk rozuměl světu a lidem tak je dobré, aby ho viděl v jeho odlišnostech.

Krom toho se oba chtějí do Indonésie vrátit. Z vlastní zkušenosti vím, že takový sen nás vyprovokuje k pozoruhodným akcím, ke kterým bychom se jinak neodhodlali. Už teď tuší ve svém podvědomí, že má smysl učit se anglicky, že má smysl opravdu něco umět, aby ve světě uspěli. Tahle vnitřní vize směřování za to určitě stojí! Snad pro ně nebude problém vykročit za hranice svého pohodlí a myšlenkového bezpečí.

Ubud - záplava zeleně. Jeho okolí je namodelováno do neuvěřitelných forem. Krajina je zvrásněna divokými dešti vyrývajících hluboká údolí do měkkého podloží.

Ubud – záplava zeleně. Jeho okolí je lidskou rukou namodelováno do neuvěřitelných forem. Krajina je zvrásněna divokými dešti vyrývající hluboká údolí do měkkého podloží.