Příběh CESTY K SOBĚ

Světem dospělých rezonuje potřeba hledat vnitřní spokojenost a rovnováhu mezi hmotným a duchovním světem. Myslím, že je to proto, že jsme se v dětství mnohé nenaučili.

Se semináři na všemožná témata se roztrhl pytel. Sebepoznání je opravdové téma dneška. Snažíme se rozklíčovat vlastní vzorce chování a reakcí, které jsme zdědili nebo převzali od rodičů. Celý život nás formovaly příkazy, společenská očekávání, pravidla…

Cítíme se perfektně uplácaní zvenčí. Mnohdy jsme ale zapomněli růst uvnitř.

Mám pocit, že to samé děláme i našim dětem. Snažíme se je také v dobrém úmyslu uplácat k obrazu svému.  

Je ale jasné, že je třeba pomoci jim růst a upevnit je i uvnitř, aby je jen tak něco nesmetlo.

Mám dva syny a často vidím, jak se potýkají s různými životními těžkostmi, smutky, naštvaností, zklamáními. Hledám cesty, jak je naučit se s tím vypořádat. Není to jednoduché. Jsou paličatí a ne vždy je správná rada vyslechnuta. Rad a příkazů děti dostávají tolik, že se ani nedivím, jak jimi protékají. Důležité je, sám být dobrým vzorem. Ale v povaze mladých je i přirozené vymezování vůči rodičům z čistě biologického principu. Tak v tom někdy tápu, co to je, být dobrý rodič.

Velmi dobrý pocit ale mám ze společných důvěrných rozhovorů na různá témata. Mnohdy mě nenapadá o čem si večer povídat a tak se večer vybíráme obrázek. Kartička se tak stává odrazovým můstkem k našim vyprávěním a společníkem v rámečku do dalšího povídání.

Před třemi lety jsem dostala kartičky Čtyři dohody. Našim klukům se moc líbily. Moc chtěli přečíst a vysvětlit, o co tam jde. Obrázky v těchto kartách však nijak nesouvisely s textem. To mě přivedlo na myšlenku vytvořit ilustrace s poselstvím moudrosti. Vím, že obrázky se nám do mysli otiskují trochu jiným způsobem. Sama si moc dobře pamatuji všechny obrazy, které nám visely doma na stěnách a jaké příběhy se mi kolem nich sami vytvářely.

K tématům kartiček Cesty k sobě mě inspirovaly mé děti, moje rodina, můj život, moudrost  velikánů západu i východu (Eckhart Tolle, Dalajalama, Václav Havel, Albert Einstein, Luisa Hey,  Miguel Ángel Ruiz…). Jsem vděčná za svoji cestovatelskou zkušenost, která mi ukázala svět v milionech jeho odstínů.  Jsem vděčná mému současnému rodinnému životu uprostřed přírody, který mi poskytuje srovnatelné dobrodružství v mém vnitřním světě.

Motivy obrázků jsem kreslila s touhou odrazit do nich podstatu daného tématu. Byla to krásná a opravdu vzrušující cesta. Sama jsem se u ní mnohé naučila. Byla jsem překvapena, jak mi slova i skici samy vyskakovaly v mé hlavě. S velkou důvěrou jsem se odevzdávala volnému plynutí mysli a nápad vždy dorazil. Možná teď prozrazuji tajnou fintu všech kreativců, ale já to kdysi odkoukala od svého pětiletého syna. Prostě propadnete kouzlu přítomného okamžiku a necháte svou mysl s důvěrou plynout.

Často se do něčeho nového pouštíme s hromadou strachu ze selhání. I já jsem si na začátku netroufala věřit, že dokážu nakreslit 32 moudrých obrázků a učila jsem krok za krokem tento strach zahánět. Každý člověk je schopen mnohonásobně překročit svůj stín. Stačí chtít… Vždyť se podívejme kolem sebe.

Přála bych si, aby mé obrázky přinesly do vašeho života více porozumění a důvěry. Aby vás inspirovaly k přemýšlení o vlastních postojích. Abyste uviděli své životni výhry a prohry, které jsou současně výhrami, jež vám umožňují poučit se na vaší cestě. Vyprávějte o těchto zkušenostech vašim dětem. Žijte moudrostmi tísícekrát napsanými, zazpívanými a zfilmovanými.

Děti jsou od narození přirozeně chytré, jsou akorát nezkušené. Dopřejme jim získávat zkušenosti a dělat vlastní chyby.  Nechme je poučit se i z těch našich.

Vím, že mnoho témat mezi kartičkami chybí. Nebojte se, v šuplíku čeká můj další projekt a to je Cesta k lidem. Dávám si na něj ale tak dva roky.

S láskou, radostí a vděčností za to, že jsem se odhodlala dělat to, co mě doopravdy baví.

Lucie Ernestová

Soubor CESTA K SOBĚ obsahuje 31+1 obrázků velikosti 12 x 17 cm. Z jedné strany kartičky je ilustrace se zkráceným textem, který je z druhé strany rozveden do několika vět. Kartičky s obrázky jsou v krásném olšovém rámečku, který současně slouží jako krabička se zašupovacím víkem. Můžete si tak obrázky v rámečku měnit, kdykoliv se vám zachce. Dá se kamkoliv postavit i zavěsit na zeď za hranu rámečku.

Tipy pro práci s kartami:

-Před spaním si udělejte chvilku na vaše večerní povídáni. Vytáhněte si kartu a nechte se překvapit, jaké vyprávění vám přinese. Další dny si sami všímejte, kde ve vašem životě se objevuji momenty s tím spojené.

-Kdykoliv máte náladu, vytáhněte si kartu a vložte ji do rámečku. Nevím, jestli její poselství vstoupí do vašeho života. Uvidíte…

-Vytáhněte si kartu při zvláštních momentech, kdy děti nebo i vy sami překonáte nějakou významnější metu svého každodenního života. Ať vám pak vytažená karta přinese více porozumění světa ve vás.

-Vytáhněte si každý kartu v rodinném kruhu a povídejte si o svých i kritických pohledech na dané téma.

-Každý ať si vybere hromádku karet, které se mu líbí a které ne. Vnímejte, jak jsou vaše pohledy v rámci rodiny nebo kolektivu rozdílné. Poznávejte se. Je to zajímavé.

-Nejsem učitel, ale věřím, že by se daly dobře využít jako zadání pro kreativní psaní fantaskních příběhů se zamyšlením.

KARTY LZE ZAKOUPIT ZDE