Sama se sebou na cestě za sebou

8 důvodů proč jsem na měsíc opustila rodinu a vyrazila do světa

Letos v lednu jsem si sbalila batoh a sama odletěla na měsíc do Indie. A proč?

Letmá vzpomínka: „Ve sluchátkách Enya, za okénkem Velký vůz a pode mnou v temnotě štíty Himálaje. Moje letadlo pluje noční oblohou. Po 20 letech jsem opět sama na cestách. Tentokrát je to ale jiné. Zanechávám za sebou domov, děti a manžela. Kdysi jsem jezdila objevovat svět, ale teď chci objevovat svá skrytá zákoutí. Už nyní pociťuji, jaké to je, být osvobozen od přátelské společnosti blízkých. Jsem tu jen se svými myšlenkami a pocity. Nemusím se na nikoho ohlížet. Možná je to sobecké, ale po 15 letech svázaného rodinného života je to bytostně osvobozující! Vykročila jsem z kruhu bezpečí. Už teď se mi stýská po mé peřině, polštářovém koutě u krbu, po dětech, kočce, manželovi …, ale nové obzory mě lákají jak za mlada“

Něco uvnitř  mě vyslalo na cesty za bezpečné hranice známého pohodlí. Tak se zamýšlím, co to asi bylo:

1/ Partnerský odpočinek

15 let jsem manželkou a kolegyní mého muže a je na čase, trochu si od sebe odpočinout. Umíte si představit pracovat se svým partnerem? Já jsem za to ráda. Výborně se doplňujeme, ale přílišná kolegialita vypudila z našeho vztahu polaritu a vášeň. Tak uvidíme, co udělá měsíc odloučení. Je potřeba zatřást kostkami stereotypu a nechat je usadit do nových poloh. Pocítit vztah z jiných perspektiv. Každopádně vnímám velkou podporu a pochopení od svého muže. Indii dobře zná a ví, co se od ní dá čekat. Věří mi a zbytečně se o mne nebojí. Však on si taky hodlá vybrat svůj díl samoty v pralese na Sumatře.

2/ Bez maminky, bez opory, prostě za sebe

Našim synům je 10 a 13 let. Jsou na jednu stranu malí, ale dost velcí na to, aby zvládli zkušenost soužití jen s tátou. Pro kluky se cítím být jejich oporou a pro rodinu klenákem, bez kterého spousta věcí nejde. Co se stane, když tento klenák na chvíli vyndáte ze skládačky? Zhroutí se rodina bez maminky, nebo její členové získají příležitost najít si svoji jinou pevnou pozici a zažít život z jiného úhlu? A když tu není maminka, která uvaří a tatínek je vegetarián tak musí sami přijít na to jak si udělat řízky. A spousta jiných je jinak. Po letech mohu říct, že v životě mě nejvíc posílily právě ty nepohodlné zkušenosti. Ty, které se staly za hranicí bezpečné zóny.

3/ Revmatologické lázně nebo výlet za hledáním harmonie vlastního těla

Tady vlastně ta myšlenka vznikla. Moje bouřlivé autoimunitní záněty a bolavé tělo mi dávaly najevo touhu po péči. Zvažovala jsem lázeňskou péči v Čechách. Ale představa senilního lázeňského korzování rázem vybledla ve srovnání s představou lákavého výletu do centra jógy a ajurvédy v indickém Rishikeshi. Toužila jsem proniknout do indických způsobů péče o tělo. Ajurvéda je tisíciletá léčebná moudrost Indie a má mnoho odpovědí  na mé neduhy. Jóga, meditace, očištěné procedury, dechová cvičení, masáže a zdravé jídlo – to vše dokonale opečuje všechny dýchací, nervové, zažívací, pohybové, cévní, lymfatické a energetické systémy ve vašem těle.

4/ Jóga

Do jógy jsem se před rokem ponořila jako samouk a po čase jsem nacházela své limity. Chtěla jsem se dozvědět víc a to přímo u zdroje. Rozhodla jsem se pro Indii, pro kolébku jógy Rishikesh. Indie mě baví svoji chaotickou uspořádaností, živostí, smířeností, pokorou a přátelskými lidmi. Bylo jednoduché najít si na portálu www. Bookyogaretreats.com sympatický ashram přímo na břehy Gangy. Mahatma yoga ashram mě přivítal přátelskou atmosférou. Vlastní pokojík s výhledem na Gangu a Himalaje, vynikající zdravé jídlo, ranní lekce meditací a očistných technik, jóga 2x denně, důslední učitelé a přátelský personál. Co víc si člověk může přát. Snad jen trochu toho tepla, protože leden je tu nejchladnější měsíc v roce. Přes den bylo obvykle hezky, sluníčko, teplíčko na tričko. Ráno a po západu slunce však teplota padala k 10 stupňům. Rozhodně to však posunulo moje limity toho, co se dá zvládnout. Lekce byly dokonalé, výživné a každý den jsme pozorovala své pokroky.

5/ Je mi 42. Je to odpověď na otázku „Co je smysl života, vesmíru a vůbec ?“ ze scifi románu Stopařův průvodce po Galaxii od britského spisovatele Douglase Adamse)

Říká se, že každých 7 let se v našem životě něco zásadně mění a o roce 42 to platí zvlášť významně. Je mi 42 a to je vskutku životně osudové číslo. Hodně se v mém životě změnilo. Vystoupila jsem ze zakázkového kolotoče. Dělám a tvořím, co mě baví. Naplnili jsme vizi o vlastním domě na krásném místě v přírodě.  Kluci jsou zdraví a mají své zájmy. Tak nějak jsme naplnili naše sny. A to si takhle vloni na podzim cvičím jógu u jezírka… Zrovna mě nic nebolí… Cítím se báječně a šťastně… V ten moment se mi hlavou prožene myšlenka: “ A sakra! Co teď  budu dělat!!!“ Životní sny jsou naplněny a co dál. Křeček v mém podvědomí ale nechce vylézt ze svého kolečka nebo zpomalit. Mám ten vzorec neustálé honby za něčím pěkně zažraný do mozkové kůry. Psychologové tomu říkají i krize středního věku. Po sprintu rodinným budovatelským obdobím života probíháte pomyslnou cílovou páskou a přichází pocit bezradnosti kam dál. Někteří zakládají nové rodiny, aby snad oddálili podzim svého života a jiní hledají nová naplnění.

Mně se právě zrodil další cíl! Naučit se žít spokojeně, zpomalit, dovolit si beztrestně odpočívat, více žít přítomností a pochopit smysl svého života. Pokud si  mám něco v hlavě změnit, tak ji musím nejdřív vyprázdnit, abych ji mohla naplnit novými schématy. Cesta do Indie, kde jen tak plynu, medituji a vnímám jen sama sebe je k tomu dokonalou příležitostí. A opravdu to funguje. Potřebuji prožít přechod z první poloviny života do té druhé (doufám že poloviny:). Bylo na čase přeskládat své hodnoty do jiných poloh. SMYSL a SLUŽBA – to jsou hesla, která mi rezonují s tématem druhé poloviny života. A tak se mimo jiné stalo, že navzdory svému bolavému tělu předcvičuji jógu ženám v našem městečku. Je to prima, sejdeme se, protáhneme se, pokecáme a mně to nutí zlepšovat své lekce a sebe. Paráda. To mi dává absolutní smysl. Být užitečným článkem komunity a světa.

6/ Nové obzory, nové zkušenosti, nová přátelství

Tak koho bych měla čekat mezi studenty jógy v Rishikeshi? No přece obyčejně neobyčejné cestovatele, se kterými strávím kousek jejich života a to ne ledajakého. Kurz potápění se do vlastního nitra a posunování hranic svých tělesných možností se zapíše jako zásadní zkušenost mého života. Na takových to místech narazíte na vskutku zajímavé osudy ze všech koutů světa. Například: Matt – bývalý ředitel softwarové firmy Macromedia na své cestě kolem světa, David – hledač svého poslání skrze hluboké meditace, Karen – irská pozoruhodná zpěvačka skupiny Slow skies, Maria – běloruská odvážná slečna, Natalia – světoběžnická, velepřátelská, veselá Ruska, Mitra – začínající spisovatelka,  Australanka s indickými kořeny, Robyn – mladá veséla Kanaďanka na své pulroční sólo cestě světem… Byli jsme malá skupinka, ale za to výživná. Co osud, to perla a zkušenost. Stýská se mi po všech. V tomto je Facebook úžasný. Stále mě inspirují a jsem s nimi ve spojení.

7/ Za hranice bezpečí

Je cesta pro osamělou ženu po Indii riskantní? Ano i ne. Indové jsou přátelští, milí a vtipní. Ale potulovat se po nočním velkoměstě bych si asi netroufla. Když se člověk tváří sebevědomě, tak to jde. S bezradným výrazem se žena může stát kořistí. Ale podotýkám pouze v těch nejdrsnějších místech Indie. Potkala jsem víc sólo cestovatelek holek nebo důchodkyň, než cestovatelů chlapů. Samotnou mě to překvapilo. Indie mě dokonale naučila žít dle hesla: „ Panic, when is time to panic“ – „Panikař, když je čas panikařit.“ Strachovat se dřív, že se něco stane, nemá smysl. Pouze v moment, kdy jde do tuhého. A to nejen v Indii.

8/ Svět je malý a v Indii je pohodových krajanů hromada

Druhou část své cesty jsem strávila v malém plážovém letovisku Agonda v Goa.  Chtěla jsem se na závěr své cesty někde ohřát a taky se plně oddat prožívání volného času. V škole jógy vládl pevný režim a tady jsem mohla nechat svůj čas plynout podle svých pocitů. V Agondě jsem se potkala s kamarádkou Alex – velkou inspirující cestovatelkou, jejíž články v blogu Sama na cestách poskytují nevšední pohled na nomádský život. A přibylo i pár vtipných momentu Made by czechs. Na ranní lekci jógy se moc nemluví, ale když na závěr dva sympatičtí chlapíci Petr a René promluví, tak se rázem čtvrtina sálu dá označit za český koutek. Nebo si tak sedím při západu slunce na skále na konci pláže a zaslechnu za sebou češtinu. Vesele pozdravím a dám se do řeči s milou rodinkou. O to víc jsem pak šokovaná, když padne dotaz:“ Ty jsi Lucie Ernestová, my máme tvoje obrázky!“  Ne, že bych kdovíjak toužila po věhlasnosti, ale z toho, že mě na konci světa někdo poznal, mám radost jak malá holka. Někdo se k Čechům na cestách moc nehlásí, ale mne to baví. Jsme přece jedna parta a to dost zajímavá. Co člověk, to zajímavý příběh.

Co dodat na závěr? Dopřejte si občas nějaký čas jen samy se sebou. Je to vždy pozoruhodná dobrodružná cesta krajinami vlastní duše. Člověk prožívá věci jinak a je v plné pozornosti k sobě.

Svatá nebo kráva? V Indii se mění pohledy na krávy i na ženy:)

Ganga vytéká z Himalájí a rozlévá se do krajiny právě ve svatém městě Rishikesh

Skvostný výhled na Gangu z terásky před Mahatma yoga ashrámem

Gháty v Haridwaru při svátku Kumbh Mela, kdy se poutnici omývají ve vodách Gangy

Moudrost zdí lemující břehy Gangy v Rishikeshi

Procházky kolem řeky se neochodí. Bílá budova vpravo je Mahatma yoga ashrám, na jehož střeše jsme pronikali do tajů jógy.

To si takhle jdeme po liduprázdném břehu Gangy, když tu stojíme na hraně skalního výběžku a pod námi se zjeví tato oranžová scéna svatých mužů připravujících si společný nedělní oběd. Do smrti si budu pamatovat hlášku: „Nikdy nevíš, co tě čeká za další skálou!“

Svítání nad Himalájemi…

Barevný, těžký, ale šťastný venkovský život Indie

Beatles ashram – místo, kde tato čtveřice napsala při meditacích a hulení nejedno album.

Agonda beach, místo mých každodenních procházek

Kostel v Agondě, východní pobřeží Indie je většinou křesťanské, což nahrává možnosti pít zde alkohol. Však taky hned naproti tomuto kostelu najdete bar, který má převážně českou klientelu.

Nezapomenulné chvilky s Alex Kroppovou, inspirující světoběžnicí. Mrkněte na její stránky www.samanacestach.cz